Duben 2016

Etnické kulinářství

23. dubna 2016 v 11:20 | Everything Fails |  Laughing lungs out
Z rozhodnutí EU nesmí mít jídlo v názvu hanlivý výraz etnika. Proto se ruší název "Cikánská pečeně" a nový název je "Nepřizpůsobivá roláda". - facebook

Sdělovací prostředek

22. dubna 2016 v 22:01 | Souffle girl |  Adventures of my life
Můj život se dělí na tři etapy - civění po hadrech, psaní esejí a zoufalá snaha navázat kontakt s živými lidmi.

My gáád

22. dubna 2016 v 22:00 | Souffle girl |  Adventures of my life
Když zjistíš, že tvůj spolužák dochází na předmět "Estetika chování" - ty vole, kam se to hrabe na moje "Filmové projekce"?! #fildajedebomby

Střevíššek

19. dubna 2016 v 20:51 | Messy Cinderella |  Adventures of my life
Normální lidé, když se dozví, že pojedou na konferenci, začnou zuřivě dodělávat výzkum a makat na posteru. Já začnu slintat na tweedovými saky a přemýšlet, které si na tu akci pořídím.

To dáš...

17. dubna 2016 v 19:09 | Seriously? Seriously! |  Laughing lungs out
Internet je zvláštní místo, ale jistým způsobem takové upřímné...


Že já do lesa chodila

17. dubna 2016 v 17:41 | Messy Cinderella |  Adventures of my life
Nejdřív si říkáš: "Ježiš, ten zas vypadá, jak kdyby ho srazil náklaďák..." pak přijde: "Bože, ale on je tak sexy i s těma mastnejma vlasama!" a pak už jen: "Do hajzlu! Teď se zas nebudu moc celý večer soustředit..."

Times changed

8. dubna 2016 v 21:34 | Souffle girl |  Adventures of my life
Pamatuju ty časy, kdy když se stal nějaký průser, začala jsem hystericky poulit oči a fňukat. Teď když se stane průser, tvářím se vlídně a nepřítomně jak Mrtvá nevěsta Tima Burtona a se slovy: "Hm, to je zajímavý...", jdu zachraňovat svět.

Black and white

8. dubna 2016 v 9:55 | Darja |  Adventures of my life
"Dneska jsem do toho kina - nechceš s náma?" *Uhm... ne dík, myslím, že odpoledne strávené čuměním do bedny a samožerem bude lepší alternativa.*

INFJ stuff

8. dubna 2016 v 9:28 | Souffle girl |  Interesting findings
http://introvertdear.com/2016/04/06/social-survival-tips-for-the-infj/

Sad sad world

8. dubna 2016 v 9:27 | Messy Cinderella |  Adventures of my life
Přestávám si dělat iluze o tom, že je někdo z nás ještě v pořádku...

Tes-co

7. dubna 2016 v 21:01 | Messy Cinderella |  Adventures of my life
V mojí lednici se namnožil chlast a dětské přesnídávky - kdybych na sebe chtěla být hnusná, řeknu, že to o něčem svědčí.

Mourning day

7. dubna 2016 v 19:24 | Souffle girl |  Adventures of my life
To jsou takové ty chvíle, kdy uslyšíš, jak říká: "... a napsala mi, že jsem zlato, že jí takhle hezky k narozeninám ještě nikdo nepopřál." A ty si uvědomíš, jak se pro těch pár slov propadáš do černé díry a pak se snažíš nerozbrečet, dokud neopustíš jídelnu a čekáš, jestli ti něco neřekne. A pak otevřeš dveře pokoje, začneš úplně zoufale řvát, což po dvou minutách rozdýcháváš se slovy: "On to zvládnul, Benedikt to zvládnul, zvládneš to taky. Jen to chce čas, jen trochu času..." Pak se rozbrečíš znovu míň a začneš přemýšlet nad tím, jakou práci budeš teda teď dělat, aby si dokonala dílo zkázy, nebo ti možná jen nejeblo úplně.

Welcome to my house

7. dubna 2016 v 17:29 | Souffle girl |  Adventures of my life
Chlastáme a cheers... aneb jak si udělat letní hudební festival na jaře v jednom na pokoji. - A lidi si o mně myslí, že neumím pařit. Nevím, co je smutnější: jestli, že mě nikdy neviděli, nebo že ta jejich zábava mě prostě za boha nebaví.

A Platon by nebyl?

7. dubna 2016 v 17:11 | Seriously? Seriously! |  Adventures of my life
Když ti pujčí knížku o holce, co má nedostatek pořádnýho sexu, napsala úchylnej román o podobný osobě a vyučuje kurzy tvůrčího psaní... přičemž je momentálně sama a má kočku. - Pokládám si otázku, jak moc nevědomá provokace to byla a jak rychle to rozdejchám, protože dočítat to nebudu. Stejně je jasný, že ten její jetej tajnej obdivovatel z jejího kurzu zabije tu lesbičku. (*PS: chlapi a jejich literatura - zabít*)

Můj svět není na ruby, jen není

5. dubna 2016 v 14:38 | Darja |  Blah blah blah
Někdy se dívám do tváře toho člověka s šedými vlasy z televize a je mi smutno. Je mi hodně smutno... A pak jen obrátím hlavu ke kalendáři a zamyslím se nad tím, co všechno musím udělat. Nepomáhá to od smutku, jen ho pak zapomínám. Tím smutnější to možná je, že to prostě nikdy neodejde a já se jen zoufale snažím to něčím přebít, čímž si možná paradoxně ubližuju ještě víc.
Kdysi mi někdo říkal, že to řešení, které si tak přeju, mi stejně nepomůže. Na chvíli, ale pak to bude zase zpátky. Modlím se, že to byla lež, i když vím své. Ale na druhou stranu, co jiného by mi teda mělo alespoň trochu pomoct, když ani tohle? Co bych potom teda dělala, čemu bych věřila?
Kdysi mi někdo řekl, že jsem ztratila naději. Neztratila, jen mám strašně těžkou hlavu a občas podmáčené oči, a když se rozhlédnu kolem, nic nevidím. To není zrovna velká pomoc.
Někdo mi řekl, že mě teď moc nevídá. Ani já jeho. Nevídám spoustu lidí. Nejsem ráda. Štve mě to.
Ale co je nejhorší, pořád nevidím to, co bych vidět opravdu chtěla.

Někdo říká, že musíš přestat chtít a přijde to samo. Já říkám, že jsou jen chvíle, kdy už se člověk prostě vzdá, ale protože už vytrpěl hodně, konečně dojde setrvačností k cíli. Já jen nevím, kde je ten můj.

Tuhle se mě někdo ptal na nádraží, že prý mám určitě soucit, že už toho hodně vytrpěl, tak copak musí trpět dál? Tak jsem mu řekla, že všichni trpíme a že nikdy netrpíme tak docela dost. Ptal se, jestli jsem šťastná, že ti lidé trpí. Řekla jsem, že ne, ale že takový život prostě je.
Jestli se s tím smířím? Nevím... Toleruju to jako nutné zlo. Taky bych ráda, aby byl svět krásný a my se měli dobře. Ale nějak chápu, že nic nikdy nebude ideální. Tím spíš to chápu, že jsem člověk, který musí mít všechno perfektní a celý den se střídavě vrací k flíčku, který si udělal řasenkou na víčko. Co teprve, když je něco špatně s něčím životem, kor když je můj. Ale někdy mě víc nutí přemýšlet problémy druhých.

Jo, kéž by měl ten chlap z nádraží pravdu, že trpěl jako Ježíš. Já nevim, já ho neznala, ale jestli je pravda, co se říká, málokdo jsme asi trpěli jako on. Jo, bylo by fajn, kdyby bylo všechno krásný a podle našich představ. Brala bych to. Ale víte, co se říká? Ono moc dobrého škodí, člověk pak přestane vnímat, že má svět vůbec pozitiva, když k nim neexistuje ten opak. Tomu vážně věřím. Že bez druhé strany by nebyla ta první.
Jo, chtěla bych toho... Vlastně bych chtěla docela málo, je to napsané v pyramidě hodnot. Ale jako ten chlap na nádraží, každý musíme v životě trochu trpět. Každý něčím jiným. Tak na mě padla jedna divná nemoc a fakt, že když otevřu dveře, nikdo mě nevítá. ... Neuklizeným oblečením a neumytým nádobím. Je divné, jaké hrůzy by mě dokázaly v životě potěšit.

Každý máme prostě to své...

Vesna ze sna

5. dubna 2016 v 14:24 | Audrey |  Adventures of my life
Vzpomínky a divná vůně - aneb jak jsem pochopila, proč nemám ráda jaro. #mohlobysněžit

Uhm

5. dubna 2016 v 14:22 | Darja |  Adventures of my life
A když mi příjde hloupé ho oslovit? Protože je to vlastně neskutečně povrchní jít za někým jenom proto, že se vám líbí jeho obličej a oblečení, ale jinak ho absoluně vůbec neznáte... A vlastně je to celé dost na hlavu a stejně nevíte co říct. Třeba: "Hele, kluci, je někdo z vás volný?" Hm, jo... Tak asi tak k realitě.