Červen 2016

Paraplíčko klobouček

21. června 2016 v 22:30 | Souffle girl |  Philosopher's stone
Jsem prý renesanční člověk - já vždycky věděla, že jsem se narodila ve špatný době...

Realist strikes again

21. června 2016 v 21:10 | Cyan Fish |  Philosopher's stone

... šak jasně, to je podstata studia na vysoké škole.

Pojedu na kraj světa

19. června 2016 v 12:38 | Souffle girl |  Blah blah blah
Každý člověk má jinou ideu o tom, jak by řešil vyhrocené trable. Většina lidí má takový ten expresivní způsob řešení - vzteklý nasraný statusy na facebooku, štěkání na druhý, okatý sebevraždy... Přemýšlela jsem nad tím, že už toho mám dost a co bych vlastně udělala. Je to zvláštní, ale já bych nechala na stole telefon a odjela pryč. Jedno jak daleko, ale dost daleko, abych nemohla potkat nikoho, kdo mě zná. Nikdo by se se mnou nemohl spojit, nikdo by nic nevěděl. Třeba bych sedla prostě do vlaku a jela a někde vystoupila a pak prostě bloudila. Kdybych byla hodně vzteklá, zůstala bych tam dlouho, spala ve křoví a utratila většinu peněz, co mám svěřené. Pak bych se vrátila - po delší době... Jedno jestli týden nebo rok. Kdyby se po mě nikdo nesháněl, kdyby to všem bylo jedno, kdyby to nikomu nebylo divné... Tak bych se asi prostě sebrala a zase šla a šla, dokud bych nebyla dost daleko od domova a tam zůstala. Tiše. Úplně docela tiše sama se sebou. A jakože vím, že by mě fakt moc lidí nehledalo.
Jsem jen investice. Taková zmařená nepovedená investice čtyř lidí. A prohýřené prachy vás mrzí, ale nic jiného nikoho jiného mrzet nebude. Zvláštní, jak jistá si tím jsem, napřek tomu, jak by mě někteří začali horlivě ujišťovat, jak důležitá jsem a tak dále, ačkoli to budou jen pěkně naivní kecy ve snaze něco zlého odvrátit. Smutný no...

Tichý nájemník

19. června 2016 v 11:46 | Angels X |  Adventures of my life
Ten hořký pocit, když se zoufale přemlouváš, že navzdory všem očividným okolnostem a vlivům se tvůj život stále neřítí zcela do prdele...

Peču rohlíky

19. června 2016 v 8:11 | Souffle girl |  Adventures of my life
Můj život se skládá ze dvou typů dní - když brečím a když mám všechno v píči. ... Neřikám, že je to fajn, nebo snad příjemné.

Lezu kanálem

17. června 2016 v 21:21 | Fucked-up Doe |  Adventures of my life
Joo a ještě jednu fotku na téma "přítel mi jen tak z prdele koupil kytici růží, protože se nudil..." - fáákt pomáhá.

Horečka cestářova

17. června 2016 v 21:10 | Roe Deer |  Adventures of my life
Když tak držíš slzy v očích a říkáš si: "V pohodě, dyť člověk si sám se sebou vystačí..."

Caty cat

10. června 2016 v 18:06 | Tired Maine |  Adventures of my life
And I was asking myself: Is it really the best I can do? Does it really make sense to stay and wait for people who might won't ever come? What if leaving, that I'm affraid of, would be better at the end? Because is it really worth waiting for miracle then rather go and try to find at least your own purpose of life somewhere else? ... That's what I'm not sure about yet. But I start thinking it through again.

Screw you

10. června 2016 v 16:14 | Night Owl |  Adventures of my life
Víš, když kolem mně neustále chodí nějaký debil, který mi připomíná, ať se nemračím a neustále naráží na to, že nemám život a kamarády, tak se pak nemůže asi nikdo divit, když už zcela otrávená prásku dveřma a definitivně odmítnu se bavit s lidma...

Red wine day

7. června 2016 v 21:06 | Clara Oswald |  Adventures of my life
Jsou chvíle, kdy miluju svůj život, a jsou chvíle, kdy chci umřít... ale za tohle to stojí.